Loupak.cz - Vtipy

Pan učitel napsal páťačce do žákovské: „Vaše dcera při hodině neustále brebentí a brebentí.”
Druhý den mu dívka donesla odpověď od otce: „Buďte rád, že neslyšíte její matku!”

Na policejní stanici zvoní telefon. Velitel ho zvedne, chvíli poslouchá a pak dává rozkazy: „Právě volali, že ve Vodičkově ulici někoho přejeli na zebře a pachatel ujel. Pošlete tam záchranku a vyhlaste pátrání po tom cirkusákovi!”
„Ale pane veliteli, po jakém cirkusákovi?”
„Myslím hlavou, ne? Kdo jiný by mohl po Praze jezdit na zebře?”

Loučí se dva fanatičtí golfisté a jeden navrhne: „Zahrajeme si znovu příští sobotu?”
Druhý na to: „No, měl jsem mít v sobotu svatbu, ale můžu to odložit!”

Rak říční je latinsky Astacus astacus, čili dva kusy Asty.

„Právě jsem v období dospívání,” povídá puberťák, „končím se zpěvem!”

Vejde muž do dveří a automaticky už zdálky zdraví svou ženušku: „Tě pic, Maruš.”
Ale nedostane se mu žádné odpovědi. Jde teda do obýváku a tam ho míjí ozbrojený muž v černé masce a pak na zemi uvidí ležet mrtvou manželku. Suše konstatuje: „Tě pic, Maruš.”

Trestní oznámení: „Rozlícená sousedka tak dlouho klepala na dveře, až je poškodila!”

Černoch říká bělochovi: „Když jsem se narodil, byl jsem černej, když jsem vyrůstal, byl jsem černej. Když je mi blbě, jsem černej. Až zestárnu, budu černej a až chcípnu, budu černej. Když ty ses narodil, byl jsi růžovej. Když jsi vyrůstal, začal jsi bělet. Když ti je blbě, tak jsi zelenej. Až zestárneš, budeš šedej. A až chcípneš, budeš černej. Ale furt máš tu zasranou drzost říkat mně, že jsem barevnej!”

Dva černí pasažéři letí v nákladovém prostoru.
„Myslím, že to letadlo za chvíli spadne,” obává se po sérii prudkých škubnutí jeden.
Druhý vykřikne: „Tak na co čekáš? Vyskoč!”

Drobný český podnikatel vydělal svůj první milion a vyrazil si na dovolenou do Chorvatska, kam dosud jezdil jen jako velmi skromný turista. Ráno se probudí do slunce, manželku pošle na pláž, vezme si dva pruty a vyrazí na útesy na ryby. A tady uvidí mládence v džínách, jak si jen tak sedí na skalisku a kouká do moře.
„Ty Chorvat?” samozřejmě mu tykne, přátelsky a shovívavě, neboť je tady na dovolené a svými penězi přece podporuje místní obyvatelstvo, tedy i tady toho ničemného juniora.
„Chorvat,” přisvědčí mladík.
„To je stejně supr, jak si rozumíme, ty kluku chorvatská,” raduje se podnikatel a kamarádsky natáhne ruku. „Já jsem Emil.”
„Drago.”
Čech si připraví pruty, nahodí je do moře a kývne na Chorvata: „Ty, Drago, když už tady tak sedíš, proč si taky nekoupíš prut a nechytáš?”
„A proč?”
„Proč?” trochu ironicky opakuje podnikatel. „Chytneš dvě ryby, jednu sníš, druhou prodáš a za týden můžeš koupit další prut...”
„A proč?”
„Proč? Protože chytneš dvakrát tolik ryb, prodáš je, koupíš bárku a sítě a nachytáš stokrát tolik ryb!” durdí se podnikatel a kroutí hlavou, jak tenhle Drago vůbec nechápe podstatu podnikání.
„A proč?”
„Proč? Proč? Kristepane, to snad není možné. Protože si vyděláš na motorový člun, najmeš lidi, kteří za tebe budou lovit ryby, budou na tebe makat a ty si pak klidně sedneš u moře a budeš si jen tak čumět do vody!”
„A co si myslíš, že tady dělám?”